PASTELKOVÉ SNĚNÍ
MEZI NEBEM A ZEMÍ
Veronika Bejlková
2017
MODRÁ DUŠE
V tmavomodrých hlubinách Tvoji duši zřím,
jestli zavřu oči,
v této podobě Tě už nikdy nespatřím.
Vítr s vlnami v jednotu splývá,
žluté Slunce se na mě skrze moře dívá.
Paprsky světla vedou mě skrze Modrou zem,
nezapomněl jsem vlastně,
kam mířím a kdo jsem?
ATLANTIS, ze Slunce zrozená
V zrcadle moří a oceánů,
tam v hloubi duše, vidím mořskou pannu.
Je branou do křištálových měst,
do duhových chrámů i do vzdálených hvězd.
Něžným dotekem připlouváš k ní a ona k Tobě,
jsme spolu zpět ve Zlaté době.
Z barevných sklíček mořské vlny skládá,
do lastur tichou naději pro všechny duše vkládá.
V radosti delfíního zpěvu,
duch Nového světa vede nás k sobě blíž,
v harmonii své srdce uvidíš.
V objetí duší Nebe a Země v jednotu splývá,
tak podívej se, zrcadlo Ti cestu otevírá...
LIŠKA
Nahoru se dívám a krásné sny mívám...
Když zahlédnu Nebe, vidím v něm vždy Tebe!
Když zahlédnu Nebe, vidím v něm vždy Tebe!
Jsem tvoje liška a provázím tě po Zemi,
nezapomeň, že láska naše smysly rozední.
