Houbové básničky
pro nejmenší čtenáře
Veronika Bejlková
2015
PÝCHAVKA
Pýchavka na kousku duhy si letí, barvy z ní rozdává
a na pozdrav každému zvesela zamává
Je odvážná, plná pohody,
však nebojí se přistát ani do vody.
Když vítr ji lehce popohání, má pocit úplné svobody.
Skály Kulivky ji již dlouho znají,
rády si s ní nahoře pěkně povídají.
Pýchavka vidí vše, co nad kopci se děje
a kde který hříbek zrovna se směje.
A když sluníčko začne zapadat,
"měla bych se vrátit domů", začíná ji napadat.
Ovečkám ve stodole, těm popřeje dobrou noc,
teď už moje děti víte, že duha má barevnou moc.
S barvou tou, která se vám nejvíc líbí,
usínejte večer aspoň chvíli.
MUCHOMŮRKA ČERVENÁ
Muchomůrky červené jsou krásné a kouzelné.
Kloboučky jim zdobí sněhobílé tečky
a pod nimi vlají hedvábně bílé vlečky.
Houbičky jsou to veselé a hravé,
podívejme, muchomůrka jedna, dvě,
míčkem hází před sebe!
Když sluníčko prozařuje v létě celý les,
to přichází na svět malá muchomůrčátka přec!
Za úplňku potkáte-li maminku Muchomůrku
v hlubokém lese, uvidíte, jako košík nasbíraných
bílých teček si nese.
Bílé tečky dostanou muchomůrčátka na kloubouček
a věřte děti, že tuto událost nenechá si ujít žádný brouček!
HŘIB ŽLUTOMASÝ (BABKA)
Na lavičce pod dubem sedí milá babička.
V podzimním listí našla si dvě jablíčka.
Babky jsou moc hodné houby, které rády pomohou,
ať hledáte novou cestu nebo jste dlouho na nohou!
Červená jablíčka pocestným ježkům dala
a spokojeně se usmívala.
Ježci babičce děkují,
zatímco dvě zelená očka z dálky všechno sledují.
Je to liška Chytrouška.
"Přišla jsem se k dubu prospat", špitla Babce do ouška.
"Svým kožíškem přes zimu budu tě hřát."
Babička z toho radost má,
nebude sama a bude se jí krásně spát!
HŘIB HNĚDÝ (ČERŇÁK)
Hříbek s černou hlavičkou je velmi kamarádskou
a dobrodružnou houbičkou.
Cestuje rád celým širým světem,
své příběhy pak vypráví všem dětem.
Nejraději však má svou rodnou vesničku,
která Houbičkov se jmenuje,
a kde se své zahrádce moc rád věnuje.
Doma vždy nabere nové síly a kdo ví...
Třeba při svém dalším putování potká i pohádkové víly!
Nedaleko vesnice leží hrad Čirůvek,
obklopen je keříky tmavě modrých borůvek.
Hříbek odsud dohlédne na všechny houbové domečky,
avšak z čirůvkového dalekohledu vidí
i na stolech upečené vdolečky!
Vždy, když sluníčko ráno svými paprsky zamává,
po žluté cestě hříbek novým dobrodružstvím vstříc se vydává.
Poznat i jiné houby veselé,
třeba jednou se z nich stanou navěky dobří přátelé!
HŘIB KOVÁŘ
V chaloupce u lesa silný hřib Kovář bydlí,
je to dobrák od kosti,
každého pocestného velmi rád pohostí.
Všichni z lesa mají ho tuze rádi,
zejména se smrky jsou dobří kamarádi.
Koně za ním chodí ze širokého okolí,
když od něj odchází, žádné kopyto je již nebolí.
Oheň v chaloupce láskyplně hřeje,
kdo cítí jeho teplo, ihned pookřeje.
Kování podkov zní jak tóny stoletých zvonů,
za oknem je poslouchá i pár vzrostlých stromů.
Ke kováři do chaloupky chodí si tři malí hříbci hrát,
berou si dřevěné meče a šupky dupky, začínají šermovat!
Hříbek z hříbka snaží nadělat se do polévky plátky,
Kovář okřiknout je sem tam musí, ať nejsou velké hádky!
Hříbci zvolají:" jsme ti nejstatečnější rytíři"!
A kováři pod vousy se velký úsměv zapýří.